Odvrácená strana našeho cestování aneb upřímná zpověď / The other side of our travel… aka being honest

Nedávno jsme si všimly, že většina cestovatelských blogů vynechává důležitou pravdu o cestování, a to upřímnost o momentech selhání, neúspěchu a zpochybňování sama sebe.

Při zakládání tohoto blogu jsme si slíbily, že budeme vždy upřímné a nebudeme předstírat, že nám vše vždy šlape jak po másle a že je vše sluníčkové, protože není. Cestou děláme přešlapy, hádáme se, ztrácíme se, jsme frustrované, vyčerpané, hladové, smradlavé, naštvané, je nám zima, nestíháme autobusy, narážíme na podivíny (samy ale taky někdy vypadáme jako podivíni), byly jsme okradeny, vystrašeny a často uvažujeme nad tím, že vlastně nevíme, co v našem životě chceme.

Na cestě se stresujeme kvůli tomu, že nám dochází ušetřené peníze, někdy dokonce mizí rychleji, než jsme očekávaly. Sice téměř každý den potkáváme nové, inspirující lidi, ale zároveň se s nimi téměř každý den loučíme, neboť většina cestovatelů má svoje vlastní plány a rychle se přesouvá jinam. Postupně tak člověk ztratí snahu ostatní poznávat více do hloubky, protože ví, že vzápětí se bude loučit. V zemích, kde je chudoba a mladí lidé mají problém najít zaměstnání, se cítíme provinile, protože jsme „zahodily“ náš pravidelný příjem, po kterém oni tak zoufale touží.

Co se nás týká, nejvíc nás trápí stesk po domově, kamarádech, to, že chybíme na důležitých událostech, a pocit, že začínáme být odtržené od dění doma.

Cestování je často těžké, komplikované a nepohodlné, ale na druhou stranu je to největší sebepoznávací zkušenost našeho života. Při cestě máme čas přemýšlet, poznáváme nové zvyky a kultury a rozhodně získáváme nový náhled na život a naše priority.

Suma sumárum, doposud pozitiva z cest převažují nad negativy a proto se zatím domů nechystáme.


Recently we have noticed that a lot of travel blogs skip or leave out the truth about travelling… and that are the downfalls, challenges and moments of doubt on the road.

On this blog however we have made a promise to ourselves to always be true, honest and not pretend like everything is always great and happy, because it is not and that is normal. We do make a lot of mistakes along the way, we fight together, we get lost, frustrated, cold, exhausted, smelly, hungry and angry, we are running late for busses, we get robbed, scared, we meet weirdos (sometimes it is us who become the weird ones) and sometimes we even have feeling like we do not know what we acctually desire in our lives.

Along the way we feel unease knowing that our money is slowly and suddenly very quickly dissappearing. We meet almost everyday a lot of new and inspiring people, but at the same time we have to say goodbye to them everyday as well. The other travellers have their own agenda to go somewhere and gradually you realize that you dont want to get attached because you know you will have to go sepatrate ways shortly after. In poor countries where some poeple are struggling to get by and young people are not able to find an employment, we feel guilty telling them we „ditched“ our secure jobs that they are longing so desperately to find.

Personally the hardest part of travelling for us is missing home, friends, missing out on important occassions and feeling like we are getting out of touch.

Traveling is sometimes hard, messy and unglamourous, but at the same time it is the most self-discovering thing we have ever done in our life. Along the way we do a lot of thinking, we learn a lot about other cultures, widen our horizons and revalue our priorities.

To summ it up, so far the good experiences outweighted the bad ones and that is why we want to still keep on going.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Jeden z našich prvních přešlapů nastal, když jsme dorazily k Ramskému jezeru v Bosně. Těšily jsme se, že uvidíme stejnou nádheru, jako jsme viděly na fotkách na internetu. Bohužel jsme si nezjistily, že na zimní sezónu je jezero napůl vypuštěné a tím pádem vůbec nevypadá jako na obrázcích. / One of our first fails occured when we have arrived to Ramsko lake in Bosnia… We knew from the internet how beautiful this place is, but when we arrived we realized that for the winter season the lake is unforunately half empty and does not resemble the pictures.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Vzpomínky na Sarajevo… Nezarezervovaly jsme si dopředu ubytování na rušný víkend. Když jsme k večeru dorazily do Sarajeva, všechny hostely již byly plné. Běhaly jsme pak s krosnami po městě ve tmě a dešti ve snaze najít volný hostel. Když se nám konečně podařilo sehnat nějaké ubytování, Katka zjistila, že jí někdo ukradl v tramvaji telefon . / Memories from Sarajevo… We hadn´t booked any accommodation in advance for the popular weekend. When we arrived, all the hostels were unfortunately fully booked. We were running with our backpacks in the dark and rain trying to find place to sleep. Also right after we finally found accommodation Katka realized her phone was stolen in the tram.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Noc ve stanu v Černé hoře. Nejen, že na nás místní paní kolemjdoucí pokřikovala, že jsme jako “cikáni”, ale také to byla naše nejstrašidelnější noc, kdy se nějaké zvíře nebo osoba snažila rozepnout náš stan. Probudil nás zvuk posunujícího se zipu, což nás velmi vystrašilo, tak jsme rozsvítily naše baterky a zůstaly vzhůru několik hodin. /  Night in tent in the Montenegro. Not only we were screamed at by locals that we are like “gypsies”, but also during the night there was some animal or person trying to open our tent. We got woken up by the sound of moving zipper, we got really scared, turned on our lights and stayed awake for few hours.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Eliška při výstupu na vrchol Vrmac v Černé hoře. V momentě, kdy jsme pořizovaly tuto fotku, jsme ještě netušily, že vcházíme do území, kde žijí hadi. O několik minut později jsme přímo na cestě potkaly první velkou zmiji. Strachy a šokem jsme obě zaječely. Poté jsme nepřestávaly tleskat a dupat a stejně jsme ten den jsme potkaly ještě 3 další kousky. / Eliška hiking the mountain Vrmac in the Montenegro. In the moment of taking the picture we didn´t know we are enteting the snake habitat. Few minutes after, we encountered  the first huge viper right on the path. We both screamed from fear and shock, afterwards we were claping our hands and heavily clumping all the way. That day we met 3 more vipers.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Když jsme dorazily do makedonského Ohridu, zjistily jsme, že hostel který jsme si zarezervovaly je zavřený. Již jsme měly zaplacenou zálohu a nezjišťovaly jsme si dopředu náhradní ubytování. Naštvané jsme majitelům napsaly vzkaz na dveře, ať  si aktualizují svoje webové stránky. Začaly jsme tak hledat náhradní hostel za pomoci kolemjdoucích, opět navíc hladové a v dešti. / When we arrived to Macedonian city Ohrid, we found out that the hostel we booked is out of order. We have already payed our deposit and did not research any alternative accommodation. With anger we wrote the owners a letter to update their web pages and with help of locals we tried to find another hostel, not only we were hungry nut also it was raining.
dsc00683
Náš výšlap v národním parku Pelister v Makedonii. Na cestě na vrchol jsme minuly jednu odbočku a nevědomě jsme tak mířily někam úplně jinam. Po několika hodinách cesty v hlubokém sněhu jsme  nechápaly, proč tam ještě nejsme. Nakonec jsme výšlap vzdaly. Při cestě zpátky jsme si všimly odbočky, kterou jsme před tím minuly, a uvědomily si naší chybu. Dobrý pocit z túry najednou zmizel. /  Our hike in National Park Pelister in Macedonia. On the way to the top we missed one turning and unknowingly went to the wrong place and not to the top. We were walking in deep snow for hours and did not understand why we are not there yet. After some time we gave up and went back. On the way home we saw the turning we missed and realized our mistake. The good feeling from the hike was suddenly gone.
dsc01038
Thessaloniki – město s příšernou dopravní situací, na kterou jsme málem doplatily. Hlavní tahy jsou neustále ucpané a kromě autobusů tu nemají žádnou jinou MHD. I když jsme vyrazily s dostatečný předstihem, autobus do Athén jsme dobíhaly za pět minut odjezd. Nestihly jsme si koupit žádné jídlo na cestu a první občerstvovací zastávka byla až po pěti hodinách jízdy. / Thessaloniky – city with horrible transportation situation which nearly became unfortunate for us. There is always a traffic jam and the bus is the only mean municipal transporation.  Despite having sufficient time reserve we caught our bus to Athens just five minutes before its departure. We didn´t manage to buy any food so we had to wait five hours till the first stop in order to buy something to eat.
dsc00469
Krásná túra v národním parku Lovčen v Černé Hoře. Kdybychom neztratily hodinu hledáním správné odbočky, kudy se vydat k vrcholu, byla by ještě krásnější. Takhle jsme měly co dělat, abychom se vrátily alespoň na okraj civilizace ještě za světla. / Amazing hike in national park Lovcen in Montenegro. It could have been even more amazing if we haven’t wasted one hour by searching for the right path leading to the summit. Due to that delay we barely had enough time to make it to the edge of the civilisation before sundown.

2 comments

  1. Zazitky ,zazitky , zazitky. Kdyz to tak ctu, opravdu si uvedomuju ten rozdil mezi nasi evropou a evropou na Balkane. Vsak i tady v Zahrebu (coz je samozrejme trochu jina destinace), zazivam obcas situace, kdy nechapu…A cim vic na jiho/vychod…
    Nicmene vsechny zazitky jsou k necemu, budte na sebe opatrne (v tom stanu bych se asi…) a uzijte si Recko 🙂

    Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s